Být v emoci nestačí. Tělo musí být u toho.

Setkávám se s tím u klientů i u sebe.

Emoce přijde — smutek, strach, vztek. Intenzivní, reálná, přítomná. A přesto... něco se nedokončí. 

Člověk jí "projede", ale bez úlevy. Bez posunu. 

Proč?

Protože byl celý v emoci, ale mimo tělo.

Emoce není jen psychický zážitek. Vzniká v těle — jako napětí, tlak, teplo, sevření. 

A pokud tělesný prožitek chybí, máme přístup jen k příběhu o emoci. Ne k emoci samotné.

Zažívám to na sobě. Když mě v noci probudí napětí v těle, něco ve mně chce okamžitě utéct — mrskat sebou, otáčet se, pohybovat se. Pohyb jako únik před tím, co by jinak muselo být plně cítěno.

Ale únikem cesta k integraci nevede.

V práci s klienty pomocí techniky Be True proto kladu velký důraz na to, aby pozornost šla do těla — do konkrétního místa, konkrétního počitku. 

Aby člověk nezůstal jen u myšlenky nebo příběhu, ale byl skutečně přítomen tomu, co se v něm děje.

Není to vždy příjemné. Někdy je to jako dotknout se něčeho, čemu jsme se dlouho vyhýbali.

Ale právě tam — v těle — se věci opravdu mění.