Co mají společného ledová lázeň a nepříjemné emoce?

Když vlezeš do ledové vody, tvoje tělo ti velmi rychle řekne, že chce ven.

Je to nepříjemné.

Můžeš cítit napětí.

Odpor.

Strach.

Možná i paniku.

A co když to není až tak odlišné od chvíle, kdy se v tobě objeví nějaký nepříjemný pocit nebo emoce?

Jaké by to bylo zůstat s nimi jen o malý okamžik déle?

Neutéct.

Nepotlačit je.

Nevysvětlovat si je.

Jen jim na chvíli dovolit být.

Když se klientů ptám, co obvykle dělají, když se objeví nějaký nepříjemný pocit nebo emoce, velmi často slyším:

"Snažím se na to nemyslet."

"Chci, aby to co nejrychleji přešlo."

"Raději se zaměstnám něčím jiným."

A úplně tomu rozumím.

Přesně tohle jsme se totiž většina z nás naučili.

Jenže co když nás nejvíc nevyčerpává samotný nepříjemný pocit?

Co když nás mnohem víc vyčerpává boj s ním?

Lidé si často myslí, že když si dovolí nepříjemný pocit opravdu cítit, pohltí je.

Když se jich ale po sezení ptám, jaké to bylo, velmi často říkají:

"Myslel jsem si, že to bude mnohem horší."

"Poprvé jsem ten pocit nemusel zahánět."

"Cítím se mnohem lehčí."

"Najednou je tam klid."

"Jakoby ten problém nikdy před tím neexistoval, nechápu, co jsem tam řešil, proč mi to vadilo."

Právě s tímto v BeTrue pracujeme.

Nejde o to nepříjemné emoce zesilovat.

Jde o to, aby před nimi člověk už nemusel utíkat.

V bezpečném prostoru se učí zůstávat s tím, co právě prožívá.

Po svém tempu.

Bez boje.

A právě tehdy se často začne dít něco velmi důležitého.

Člověk nezjistí jen to, že nepříjemný pocit dokáže unést.

Zjistí, že ten pocit není jeho nepřítel.

Možná tedy největším problémem nejsou tvoje nepříjemné emoce.

Možná je to strach z toho, co by se stalo, kdybys si je opravdu dovolil cítit.

A to je podle mě něco úplně jiného.

Možná největší úlevu nepřinese to, že nepříjemný pocit zmizí. Možná úleva přijde ve chvíli, kdy pocitu poprvé dovolíš projít až do konce. Protože právě tehdy po něm často nepřichází další bolest. 

Přichází klid.