Co mi pomáhá cítit se v bezpečí?

Ze všeho, co jsem za svůj život vyzkoušela, se mi dlouhodobě nejvíc osvědčilo jedno.

Pocit bezpečí se ve mně rodí ve chvíli, kdy můžu zůstat sama se sebou a dovolit si cítit to, co právě cítím.

Nezáleží na tom, jaká je situace ani jaký pocit se objeví. Když mu dovolím být, zůstanu s ním a opravdu ho prožiju, něco se ve mně změní. 

Postupně se rozšiřuje moje kapacita unést život takový, jaký právě je. 

A jako přirozený vedlejší produkt přichází pocit bezpečí.

Dřív jsem dělala pravý opak.

Bránila jsem se svým pocitům. Hledala jsem mentální řešení. Přemýšlela jsem, jak zařídit, aby ten nepříjemný pocit zmizel a už nikdy nepřišel. Žila jsem ve strachu ze samotného strachu.

Ve skutečnosti jsem ale utíkala sama před sebou. Před tím, co jsem právě cítila.

Jenže utéct před vlastním prožíváním nejde.Je to jako když kočka utíká před zvonečkem, který má přivázaný na vlastním ocásku. Může běžet sebevíc, ale zvoneček poběží pořád s ní.

Paradoxně až ve chvíli, kdy jsem přestala utíkat a dovolila si zůstat se sebou, začal se objevovat klid. Ne proto, že by nepříjemné pocity zmizely. Ale proto, že už jsem se jich nemusela bát.

A právě v tom pro mě dnes spočívá skutečné bezpečí.

Právě tímto procesem provázím i své klienty pomocí metody Be True. 

Neučíme se, jak se nepříjemných pocitů zbavit. 

Učíme se, jak s nimi zůstat. 

Jak je prožít, aniž bychom před nimi museli utíkat.

Protože když se naučíme zůstat s tím, co cítíme, často zjistíme, že už před sebou nemusíme utíkat.

Když se objeví nepříjemný pocit, víte, jak s ním zůstat, aniž byste před ním museli utéct? 

Pokud chcete vědět jak to zvládnout pomocí techniky Be True, ozvěte se mi.