Jsi opravdu svobodný, když potřebuješ dělat všechno správně?
Možná jsi ten typ člověka, který chce dělat věci prostě správně.
Poctivě.
Zodpovědně.
A možná jsi na to dokonce hrdý.
Ale napadla tě někdy jedna otázka?
Proč vlastně potřebuješ dělat věci správně?
Je to opravdu tvoje svobodná volba?
Co by se stalo, kdybys to tentokrát neudělal správně?
Možná by přišla kritika.
Možná něčí nesouhlas.
Možná zklamání druhých.
Možná stud.
Možná strach, že někoho zraníš nebo ztratíš.
A právě tady podle mě začíná být zajímavé se zastavit.
PROTOŽE POKUD NEMÁŠ MOŽNOST UDĚLAT VĚCI JINAK, NEJSI ÚPLNĚ SVOBODNÝ.
Možná tě potřeba dělat všechno správně před něčím chrání.
Když uděláš všechno správně, nikdo ti přece nemůže nic vytknout.
A i kdyby ano, můžeš si říct:
"Vždyť jsem to udělal správně."
Je to takový štít.
Problém je v tom, že každý člověk má jinou představu o tom, co je správně.
Jeden říká:
"Měl jsi být přísnější."
Druhý:
"Měl jsi být laskavější."
Jeden:
"Měl jsi odejít."
Druhý:
"Měl jsi zůstat."
A ty se snažíš najít jedinou správnou odpověď.
Jenže ona často neexistuje.
A tak žiješ pod neustálým tlakem kontrolovat sám sebe.
Jestli mluvíš správně.
Jestli reaguješ správně.
Jestli cítíš správně.
Jestli jsi správně.
MOJE ZKUŠENOST JE, ŽE SKUTEČNÁ SVOBODA NENÍ V TOM, ŽE VŽDYCKY VÍME A DĚLÁME TO, CO JE SPRÁVNĚ.
JE V TOM, ŽE MÁME KAPACITU BÝT S TÍM, CO V NÁS KAŽDÁ SITUACE VYVOLÁ.
I když přijde kritika.
Nesouhlas.
Zklamání.
Odmítnutí.
Nebo jakýkoli jiný nepříjemný pocit.
Když totiž dokážeme zůstat s tím, co právě cítíme, nemusíme už dělat rozhodnutí jen proto, abychom se těmto pocitům vyhnuli.
A právě tehdy se podle mě rodí skutečná svoboda.
SVOBODA JEDNAT TAK, JAK PRÁVĚ CÍTÍM A CO V DANOU CHVÍLI SKUTEČNĚ POTŘEBUJI.
Právě s tímto pracuje technika BeTrue.
Nehledáme správné odpovědi.
Neučíme lidi, jak se mají chovat.
Zajímá nás něco jiného.
Co se v tobě děje ve chvíli, kdy máš udělat něco jinak, než jak si myslíš, že je to správně?
Moje zkušenost je, že právě tam často objevíme strach, který nás celý život nenápadně řídil.
Strach, kvůli kterému máme pocit, že vlastně ani nemáme na výběr. Že existuje jen jedna možnost – udělat to správně.
A když se s tímto strachem naučíme bezpečně setkávat, přestanou naše rozhodnutí vycházet ze snahy vyhnout se nepříjemným pocitům.
A začneme jednat podle toho, CO SKUTEČNĚ CÍTÍME A POTŘEBUJEME.
Možná tedy největší otázka není:
"Dělám to správně?"
Možná je důležitější zeptat se:
"Dokážu zůstat s tím, co ve mně vyvolá, když se nerozhodnu tak, jak si myslím, že je to správně?"