Proč mě kritika tolik bolí?

Možná to znáš.

Někdo řekne:

"Tohle bych udělal jinak."

"Tady je chyba."

"Nemyslíš, že by to šlo lépe?"

Ještě několik hodin na to myslíš.

V hlavě si přehráváš celý rozhovor.

Obhajuješ se.

Přemýšlíš, co jsi měl říct.

Nebo si říkáš:

"Příště už raději nic neřeknu."

Na první pohled to vypadá, že problém je v kritice.

Moje zkušenost je ale trochu jiná.

Často se nebojíme samotné kritiky.

Bojíme se toho, co v nás probudí.

Představ si dva lidi.

Oba dostanou stejnou zpětnou vazbu.

Jeden odpoví:

"Děkuju, podívám se na to."

A jde dál.

Druhý o tom přemýšlí ještě večer.

Pochybuje o sobě.

Má chuť se stáhnout.

Co se liší?

Ne ta kritika.

Liší se to, čeho se uvnitř dotkla.

Když nás kritika bolí, snažíme se přesvědčit druhého.

Nebo se příště snažíme být ještě dokonalejší.

Jenže moje zkušenost je, že tím se často nic zásadního nezmění.

Protože problém není jen v tom, co někdo řekl.

Ale v tom, co se v tu chvíli odehrálo uvnitř nás.

Možná zasáhla tvoji hodnotu.

Během jediné vteřiny se objevila známá věta.

"Nejsem dost dobrý."

"Zase jsem to pokazil."

"Nikdy to nebude stačit."

A právě proto kritika tolik bolí.

Ne proto, že bychom nesnesli jiný názor.

Ale protože naše tělo ji na malou chvíli vyhodnotí jako ohrožení.

Snažíme se ten nepříjemný pocit co nejrychleji odstranit.

Obhajujeme se.

Útočíme.

Stáhneme se.

Dokazujeme si, že ten druhý nemá pravdu.

Nebo naopak uvěříme, že ji má.

Ale jen málokdy se zastavíme a zeptáme:

Co se ve mně právě děje?

Co vlastně cítím?

Stud?

Strach?

Bezmoc?

Pocit, že nejsem dost?

Moje zkušenost je, že právě tady začíná skutečná změna.

V BeTrue se nesnažíme člověka naučit, aby mu kritika byla jedno.

Ani ho nepřesvědčujeme, že si ji nemá brát osobně.

Zajímá nás, co se v tobě probudí ve chvíli, kdy tě někdo kritizuje.

Právě tam často leží něco mnohem staršího než dnešní situace.

A když se člověk může bezpečně setkat s tímto pocitem...

...kritika nezmizí.

Ale začne nad ním ztrácet svou moc.

Ne proto, že by přestal být citlivý.

Ale protože už nemusí bojovat s tím, co v něm kritika otevřela.

Pak ji můžeme přijmout.

Nebo s ní nesouhlasit.

Ale už nemusí rozhodovat o tom, jakou máme hodnotu.

Možná tedy největším problémem není kritika.

Možná je to strach z toho, čemu kvůli ní začneme věřit sami o sobě.

Pokud tě zajímá, jak v BeTrue pracujeme s pocity, které kritika otevírá, budu ráda, když se ozveš. Ráda ti ukážu, že někdy největší změna nepřijde ve chvíli, kdy kritika zmizí, ale ve chvíli, kdy už se nemusíš bát toho, co v tobě probudí.